Státní znak České republiky známe v jeho současné podobě od roku 1990, kdy byl navržen a následně vytvořen výtvarníkem a heraldikem Jiřím Loudou. Stejně jako erb města Prahy má Český státní znak dvě verze. Větší, propracovanější a obsáhlejší verzi a menší zjednodušenou verzi. Pojďme si jednotlivé verze více přiblížit a rozebrat.

Podoba velkého státního znaku

Velký státní znak jistě každý občan České republiky moc dobře zná, jelikož ho velmi často najdeme na úřadech, matrikách, ale i ve školách, jednoduše na místech státní působnosti. Je tvořen čtyřmi částmi (reprezentujícími historická území České republiky), které se spojují v jeden celek a tvoří velký erb. V horní části vlevo a ve spodní části vpravo najdeme totožný motiv, jímž je stříbrný lev ve skoku na červeném pozadí s dvěma ocasy a zbrojí s korunou zlaté barvy. V horní části vpravo se nachází historický znak Moravy, kterou reprezentuje šachovnicová orlice červeno-stříbrné barvy na modrém pozadí, taktéž se zlatou zbrojí i korunou. A nakonec ve spodní části vlevo najdeme historický znak Slezska, který představuje orlice černé barvy, na jejíž hrudi se rozkládá půlměsíc s křížkem uprostřed a trojlístky na koncích. Slezská orlice se zlatým pozadím má taktéž zbroj, která je však, na rozdíl od moravské orlice, červená.

Použití státního znaku

Velký státní znak nalezneme na mnoha důležitých místech České republiky. Najdeme ho na hranicích ČR, zdobí průkazy vydávané státními úřady, cenné papíry a listiny, bankovky nebo například dresy sportovních reprezentantů. Stejně tak jeho užití náleží jen zákonem vymezeným subjektům a budovám, v nichž subjekty sídlí. Patří mezi ně Poslanecká sněmovna se senátem, poslanci a senátoři, vláda a její úřady, prezident a jeho kancelář, ministerstva, soudy a jiné oprávněné subjekty.

Podoba a použití malého státního znaku

Malý státní znak je oproti tomu velkému velmi zjednodušen. Představuje pouze jednu část, a to historický znak Čech, který reprezentuje stříbrný lev na červeném pozadí s dvěma ocasy, zlatou zbrojí a korunou. Malý státní znak můžeme najít například na mincích České republiky, důležitých listinách, využívá se na razítkách a pečetidlech nebo na tabulkách označujících památné stromy.

Kde se vzal ,,český lev‘‘?

Český lev zdobí erby a prapory důležitých českých panovníků již od dob vlády Přemysla Otakara I. ve 13. století. Český lev se vyznačuje postavou lva ve skoku s dvěma ocasy (který měl původně předchůdce s jedním ocasem) na červeném pozadí se zlatou zbrojí i korunou. Zajímavé však je, že původ dvou ocasů není zcela jasně známý, pravděpodobně se však jedná o vyjádření pohlaví lva, jelikož ve vědě studující erby a znaky nazývané Heraldika se často setkáme s vyjádřením mužského pohlaví zdvojením některého z nepárových orgánů či končetin.

Pod pojmem vyšívání se skrývá velmi působivá textilní technika, se kterou můžeme ozdobit jakékoliv textilie, kožené i papírový výrobky a spočívá v našívání různobarevných nití do výsledných obrazců.

Něco málo z historie

V Číně se pravděpodobně vyšívá už od pravěku, ale nejen tam. Nejstarší nálezy, nalezené v tehdejší Indii a Egyptě, se dochovaly z doby okolo roku 1600 př. n. l.. Nejstarší dochovaný evropský vyšívaný výrobek se nazývá tapisérie z Bayeux, který se dochoval z 11. století a prohlédnout si jej můžeme ve stejnojmenném francouzském městě.

Zhruba od dob renesance, která nastoupila zhruba ve 14. století, můžeme pozorovat první výšivky na osobním prádle a ostatních domácích textiliích jako jsou například ubrusy či kapesníky.

Ve století 19. proběhla velká vyšívací revoluce, díky vynalezení zcela prvního vyšívacího stroje. Tento krásný způsob zdobení textilií se díky tomuto vynálezu stal dostupnějším, rychlejším i levnějším oproti vyšívání ručnímu. Postupem času lidstvo vyšívací stroje neustále zdokonalovalo až do jejich dnešní automatické podoby, řízené počítačem a neskutečné rychlosti až 1500 stehů v jedné jediné minutě.

Ruční vyšívání

Ruční vyšívání se zpravidla rozděluje podle barev na bílé vyšívání a pestré. Pod pojmem bílé vyšívání si představme krásné bílé ubrusy našich babiček s jemným, decentním avšak slavnostním dekorem. Pestré vyšívání je technika velmi barevná. Pro představu si můžeme uvést například výšivky a nášivky krásných barevných erbů, vlajek, ale i nástěnných obrazů

Základem pro každé vyšívání je steh. Stehů je však nepřeberné množství od klasických rovných, křížových, řetízkových přes okrasné až po pružné a stahovací. Jejich použití je též různé. Například malování jehlou či technika zvaná ažur.

Potřebný materiál a nástroje

K vyšívání potřebujeme několik nezbytností. V prvé řadě přízi (pod pojmem příze si představme vlákno, složené z několika nití dohromady, je tedy značně širší než klasická niť), podkladovou látku, jehlu (zpravidla se jedná o jehly s širším ouškem než na klasické šití) a rám, který nám drží podkladovou látku pěkně napnutou.

Strojní vyšívání

Na rozdíl od ručního vyšívání, kde se pohybuje ruka po látce a látka stojí na místě, je rameno šicího stroje stabilně na svém místě a látka pod ním se pohybuje do různých směrů podle potřeb dané výšivky. Tyto stoje také zvládají mnoho druhů stehů, včetně klasických, ozdobných, pružných, křížkových a dalších.

Rozdělení šicích strojů

Rozdělení šicích strojů je zpravidla podle počtu jehel. Dělíme je na jednojehlové (jak už sám název napovídá, tyto stroje mají pouze jednu jehlu a je proto nutno barvy ručně vyměňovat podle potřeby) a na vícejehlové, kde počet jehel není nijak zvlášť omezen, vyšívací stroje tedy mohou mít například 6, 10, 20, 50 nebo třeba 100 i více jehel. Velkou výhodou těchto vícejehlových strojů je, že se nemusíme zdržovat výměnou barev, což ocení především stroje pro průmyslové využití.

Dále se stroje dělí na stroje s pohyblivými rameny a plochými vyšívacími lůžky, kdy rozdíl spočívá ve velikosti našívané plochy.

U průmyslových strojů se výšivky vytváří a programují na počítači, který následně řídí celý vyšívací proces.

 

 

Pod pojmem vyšívání se skrývá technika s bohatou historií, ačkoliv dnes již málo která žena doma po večerech vyšívá tak, jako tomu bylo za dob našich babiček a prababiček. Již v dobách minulých se však ruční vyšívání používalo ve všech společenských vrstvách. Nejzdobnější umělecká díla můžeme najít na obrazech vystavovaných na královských dvorech, na městských domech, vojenských praporcích, vlajkách a erbech.

Něco málo z historie vyšívání

Historie ale sahá až do prastaré Číny, Egypta a Indie tisíc let před naším letopočtem. Evropa začala vyšívat zhruba na počátku našeho letopočtu. Nejstarším známým dochovaným vyšitým předmětem je umělecká nástěnná tapisérie jejíž původ najdeme v 11. století. V současnosti tapisérii najdeme ve francouzském muzeu ve městě Bayeux. (Tapisérie z Bayeux)

Ve 12. Století již zaznamenáváme v Čechách, konkrétně v Praze, první školu textilního umění. Postupně se tvorba rozšířila i na díla pro církev (kde má dodnes široké využití od církevních oděvů po nástěnné dekorace a obrazy), vyšívané kapesníčky, přehozy, ubrusy, polštáře, překrásné kroje, anebo i části osobních oděvů. Takto se ručně vyšívalo až do století devatenáctého, kdy byl vynalezen první vyšívací stroj, který hravě v mžiku vyšil umělecká díla, na kterých by člověk pracoval celé hodiny. Od té doby se stroje zdokonalili natolik, že dnes jsou již řízeny přes počítač a dokážou vyšít opravdu téměř cokoliv, na co si jen vzpomeneme.

Ačkoliv je ruční vyšívání dnes samo o sobě využíváno jen zřídka kvůli své časové náročnosti, používá se především jen jako doplněk strojového vyšívání pro dozdobení či zvýraznění strojně vyšitého motivu.

Strojní vyšívání

Jak už bylo zmíněno výše, historie samotného strojního vyšívání se píše zhruba od první poloviny 19. století, kdy byl vynalezen první vyšívací stroj. Časem se tyto stroje velmi rychle zdokonalili, až na dnešní, počítačem řízené kolosy, schopné vyšívat rychlostí až 1500stehů za pouhou jednu minutu. Kvalita výsledných prací se také stále vylepšuje a v dnešní době je již možné dosáhnout kvality, téměř srovnatelné s obrazy ve fotografické kvalitě. Ačkoliv se jedná o velmi efektivní a rychlou metodu (v porovnání s vyšíváním ručním), není zrovna snadné se ji naučit. Její použití je také velmi rozšířené, od církevních obrazů, praporů či oděvů, přes státní a městské znaky, vlajky, firemní uniformy a jiné části oděvů, originální restaurační a hotelový textil, po sváteční (vánoční a velikonoční) dekorace, ubrusy či prostírání.

Pokud chceme výsledný produkt trochu zlevnit, je možné místo vyšívání rozlehlých ploch všít připravené textilní části.

Neváhejte se na nás obrátit s Vašimi požadavky nášivek, pomůžeme Vám je realizovat, ať už máte ucelenou představu či pouze nápad Vaši nášivky.

Opět se přiblížil čas vánoční a s ním každoroční dilema nad originalitou dárků, jimiž chceme obdarovat naše blízké. Pokud jste zavítali na naše stránky a čtete tento článek, máte téměř vyhráno! Vybrali jste dárek, který jen tak neupadne do jámy zapomnění, jako jiné hmotné věci, které časem zevšední. Vybrali jste dárek, který bude žít na věky a bude dědičný z generace na generaci.

Slovíčko erb se k nám dostalo z německého jazyka (v původním znění das Erbe – v překladu dědictví). Historicky označoval konkrétního člověka či rodovou linii a sloužil k identifikaci. Pro erby je charakteristický štít, který je současně jediným povinným, a zároveň společným prvkem všech erbů. Je dědičný a stálý. V dnešní době se zkoumáním významů, tvorbou a využitím erbů zabývá věda zvaná heraldika.

Využití v moderním životě

Darovat rodinný či osobní erb ako nášivku Vás určitě nenapadlo už jen proto, že výsada mít vlastní znak se zdá být hodna jen urozených či bohatých rodů. Není tomu ovšem tak. V dnešní době má právo mít vlastní takový erb kdokoliv, kdo po něm zatouží. Tak praví nejen historické právo, ale i zákon.
Přesto se Vám zdá, že dnes, v době moderních komunikačních způsobů, už erb nenajde své uplatnění? Ba naopak! Můžete ho využít kdekoliv. Od osobních dopisních papírů, jedinečných a dobře zapamatovatelných vizitek, originálních obálek, přes razítko, které obtisknete vedle Vašeho podpisu, až po hlavičku emailů, facebookovou stránku nebo plochu Vašeho počítače či telefonu. Velmi rádi Vám také vytvoříme nášivky s motivem Vašeho erbu k ozdobení společných triček, čepic či jiných rodinných předmětů.

S použitím Vašeho osobního erbu jako Vašeho znaku budete lépe zapamatovatelní a rozhodně si zároveň zvýšíte svou prestiž, což ocení nejen podnikatelé či zaměstnanci, jejichž náplní práce je komunikace s lidmi, ale i umělci či úspěšní a známí lidé. Erb toho o Vás totiž může mnoho prozradit.

Vytvoření originálního erbu může být zábava také pro děti, které do něho mohou zakomponovat svá oblíbená zvířata, jídlo, rostliny nebo činnosti, kterým se věnují.

Co od Vás k vytvoření budeme potřebovat?

Pojďme si přiblížit, co bude k vytvoření potřeba. Základem bude štít, který je jedinou povinnou částí a většinou je umístěn na středu.  Dále nás bude zajímat Vaše celé jméno, bydliště Vás a Vašich nejstarších známých předků (například prababiček či pradědečků, pokud nejsou známi starší), Vaše oblíbené činnosti, zájmy či koníčky, vybrané barvy (erby se zpravidla ladí do dvou až tří hlavních barev, ale není to pravidlem), oblíbená zvířata, rostliny nebo předměty a další Vámi zvolené požadavky.

Založte i vy tradici předávání rodinného znaku z generace na generaci a buďte jedineční.

 

 

Velmi častým motivem naší tvorby jsou nášivky vlajky, převážně se však jedná o vlajku České republiky. Nášivka v podobě české vlajky je skvělým prvkem pro upomínkové předměty pro turisty či zahraniční návštěvníky, určení státní příslušnosti či na ozdobu slavnostních příležitostí nebo akcí pořádaných pro zahraniční návštěvníky.

Česká republika je vnitrozemský stát, nacházející se v samém středu Evropy. Sousedí celkem se čtyřmi státy, z nichž nejdelší hranici má s Německem, dále s Polskem, Slovenskem a nejkratší hranici sdílí s Rakouskem. Republika je složena ze tří historických území, což jsou Čechy, Morava a Slezsko a její rozloha je necelých 79 000km2.

Česko se pyší 10,5 miliony obyvatel žijících celkem ve čtrnácti krajích, z nichž nejmenší kraj tvoří samotné hlavní město Praha. Je také členem mnoha mezinárodních organizací, z nichž mezi nejznámější patří např. OSN, NATO či Evropská unie.

Historie

Česká vlajka patří mezi státní symboly České republiky. Vlajka však nebyla vždy taková, jakou jí známe dnes. Původně měla totiž totožný vzhled jako polský státní prapor, tedy dva široké pruhy pod sebou, s tím, že vrchní pruh, vyjadřující českého lva stříbrné barvy, byl bílý a spodní pruh, vyjadřující sytě červené pole (které mimo jiné nalezneme ve státním znaku), byl červený.  Tyto barvy byly totiž historicky používány na vojenských praporech, jelikož korespondovaly s barvami erbu Českého království. Postupem času však bikolóra ustoupila klasické slovanské trikolóře složené z bílé, červené a modré barvy. Aby se však česká vlajka odlišila od ruské či nizozemské verze, bylo roku 1920 schváleno tradiční rozložení barev tak, jak ho známe dnes. Tedy modrý klín směřující do středu, umístěný v levé části vlajky.

Jak to bylo za Československa?

V roce 1918, kdy vznikla samostatná Československá republika, bylo potřeba zvolit státní vlajku, která měla za úkol stát reprezentovat po celém světě. První rok byla používána původní červeno-bílá verze, avšak již po roce bylo rozhodnuto, že se vytvoří vlajka nová. Z mnoha možných návrhů nakonec zvítězila varianta s modrým klínem, který však v původní verzi sahal pouze do 1/3 vlajky. V roce 1920 byla po posledních úpravách konečně státní vlajka schválena a modrý klín prodloužen až do poloviny. Tuto variantu používala Československá republika až do roku 1992, kdy ji následně v roce 1993 převzala samostatná Česká republika.

Jak to nepoplést?

Bohužel i dnes se můžeme setkat s případy, kdy lidé umístění, omylem nebo z nevědomosti, zamění, a to převážně u dětí . Na zapamatování umístění barev vlajky České republiky existuje několik šikovných pomůcek. Jednou z možností, jak umístění nepoplést, je představit si červenou část jako cihlovou zeď a bílou část jako obláčky na nebi. Další možností je připodobnění červené části k cihle a bílé části k vejci. Pokud umístění zaměníme a cihlu ,,položíme‘‘ na vejce, vejce se zákonitě rozbije.

Potřebujete se zviditelnit nebo vytvořit unikátní reklamu? Podtrhnout originalitu vaší firemní uniformy či jiného oděvu? Podporuje Vaše město sportovní či jiný klub? Využijte služeb naší nadace a podpořte svou objednávkou nestátní či neziskové organizace, kterým můžeme díky Vám a Vaší objednávce poskytnout výrobu našich kvalitních nášivek zcela bezplatně.

Příkladem naší tvorby jsou nášivky v podobě městských erbů, které je možno využít k ozdobě oděvů, dárků nebo upomínkových předmětů se vzpomínkou na konkrétní město. Jednou z možností je kupříkladu výroba nášivek v podobě erbu (znaku) města Prahy.

Pražský erb, který jsme pro vás ochotni vyrobit ako nášivku v jakémkoliv formátu, existuje ve dvou verzích. Menší, a zároveň jednodušší verzi a větší, zdobnější verzi.

Erb města Prahy se poprvé objevil v patnáctém století. (Pod pojmem Praha si však v této době představme pouze Staré město.) Na štítu sytě červené barvy se rozkládaly tři stříbrné věže, které však byly za vlády krále Jiřího z Poděbrad upraveny a od roku 1462 jsou již věže vyobrazovány pouze ve zlaté barvě. Věže jsou postaveny z kvádrů pravidelného tvaru, jejichž počet přesně odpovídá počtu katastrálních území. V této době též přibyla císařská koruna a dva korunovaní dvouocasí čeští lvi po stranách, kteří jsou postaveni na lipových ratolestech.

Po třicetileté válce, která proběhla v roce 1649, byl erb obohacen o Habsburskou orlici a o meč, který vystupuje v rukou rytíře ve stříbrné zbroji z otevřené městské brány.

V roce 1784 byly spojeny čtyři části moderního města Prahy (Staré Město, Nové Město, Hradčany a Malá Strana) v jeden celek a nové město dosavadní erb zdědilo. Habsburská orlice byla roku 1918 nahrazena třetím korunovaným českým lvem a přidáno bylo i motto ,,PRAHA MATKA MĚST.”

Za vlády komunismu byl lev, nacházející se v horní části erbu uprostřed, vyobrazován s rudou hvězdou s pěti cípy, která nahrazovala jeho korunu.
Současnou podobu většího zdobnějšího erbu však známe od roku 1991. Téhož roku byla také prostřednímu lvu nahrazena hvězda opět korunou a v místě původního motta dnes stojí nápis ,,PRAGA CAPUT REI PUBLICAE”, což v překladu z latiny znamená ,,PRAHA HLAVA REPUBLIKY”.

V menší jednodušší verzi nalezneme tedy pouze erb, který je vyobrazený ve velkém znaku uprostřed. Konkrétně tři zlaté věže na červeném štítu, před kterými se rozkládá otevřená městská brána. Z městské brány vystupuje ruka rytíře ve stříbrné zbroji nesoucí meč.

Současná podoba erbu hlavního města Prahy je dílem akademického malíře Karla Pánka.